Překladatelství bylo provozováno od nejrannějších dob lidstva v nejrůznějších civilizacích po celém světě a mezi nimi. Překladatelství velmi pravděpodobně doprovázelo první písemné zápisy před téměř šesti tisíci lety v Mezopotámii, kde po počátečním usazování populace přišel rozvoj ekonomie a s ním potřeba vhodně řídit trh, obchod a administrativu. “Ústní překládání” vzniklo ještě mnohem dříve. Přesněji řečeno, ústní překládání je obvykle označováno slovem “tlumočení”, zatímco slovo “překlad” implikuje přítomnost psaného textu, který musí být čten a interpretován předtím než bude přeložen. Jak ústní překlad (tlumočení), tak psaný překlad, označují soubor komplexních procesů umožňujících rozumění obsahu ve zdrojovém jazyku a pře-formulování  do jazyka cílového. V profesionálním překladatelství je kladen důraz na důkladné zvládnutí dvou nebo více jazyků a s nimi spojených kultur a excelentní schopnost psaní v rodném jazyce překladatele. Překladatelská praxe má velmi dlouhou historii, v níž se čas od času překladatelé organizovali do “škol”, jako například v Bagdádu (8.-10.stol.) nebo v Toledu ve Španělsku(13.stol.). Teprve v nedávné minulosti však začíná systematické formální teoretizování  a reflexe překladatelské praxe na akademických základech. Jako studijní disciplína se “translatologie” postupně vyvinula jako podobor lingvistiky. Translatologie byla formálně představena Jamesem S. Holmesem (1972/1988) a postupem času se po celém světě vyvinula do dynamického mezidisciplinárního oboru . Translatologie používá různé konceptuální perspektivy a metodologické přístupy (lingvistické, kulturní, literární, sociologické, historické, matematické, psychologické, atd.) pro studium překladu jako produktu a procesu , a zkoumá příbuzné překladatelské fenomény.