Translatologie jako akademická disciplína vznikala postupně z neustále rostoucího jádra dokumentů, které vytvářeli překladatelé (předmluvy, komentáře, etc.) a vědci zabývající se různými disciplínami,  s odkazem na pozorování a konkrétní praxi  překládání, která se přenášela po stovky let. První akademik, který zmapoval parametry této disciplíny (1972/1988) byl James Holmes, který ji rozdělil do dvou kategorií (čistá a aplikovaná), zahrnujících množství různých teoretických a praktických přístupů, relevantních ke studiu překladu jako fenoménu o sobě. Až donedávna se většina translatologických publikací a teorií, které se zabývaly překládáním, koncentrovala na klasickou západní biblickou a literární tradici. Eugene Nida, který stavěl na Chomského lingvistice, byl jedním z prvních vědců (1969), kteří chápali překlad spíše jako “vědu” než “umění”, používal široký korpus Biblického překládání jako výzkumný materiál.

Za svou relativně krátkou historii akademické disciplíny vyprodukovala translatologie promyšlená  výzkumná paradigmata, vycházející z konceptuálního převádění perspektiv jiných oborů a z překladu jako objektu zkoumání. Pojmy ekvivalence a věrnosti zdrojovému textu (a debaty o slovu za slovem vs. smyslu za smyslem, které je provázejí) mají v nemalém počtu příkladů dlouhou historii komentování překladů, díky tradičnímu pojetí v němž náboženské a kanonické literární texty byly používány různými kulturami. Ranné lingvistické přístupy k překládání byly ve své podstatě srovnávací, zaměřovaly se na lingvistické mechanismy, mikro-lingvistické body souladu a posuny, které přirozeně vznikaly mezi dvěma odlišnými lingvistickými systémy během překladu. Německá translatologie v sedmdesátých a osmdesátých letech posunula disciplínu  směrem k pojímání překladu jako vysoce komunikativní aktivity (funkcionalistický přístup),  kde byly specifické typy textů a konkrétní účely (Skopos) nahlíženy jako vodítka pro překladatele k používání různých strategií. Jinými slovy, typologie překladů byla ve své podstatě značně dynamická, a rannější pokusy o analýzu na úrovni slov a vět se přesunuly na makro úroveň analýzy textu a diskurzu v konkértním kontextu.

Během devadesátých let translatologie vzkvétala. Filosofické přístupy k překládání rozšířily diskurz disciplíny o pojmy hermeneutického pohybu (Steiner), čistého jazyka (znovuobjeveny Benjaminovy “Úkoly překladatele”) a dekonstrukce (Derrida). Polysystémová teorie (Even-Zohar) inspirovala rozvoj nové metodologie – Deskripitvní translatologie (DTS) (Toury) – která byla do značné míry orientována na recepci a tvrdila, že  normy převládající v cílových společnostech jsou tím, co zásadně determinuje vhodnost a přijatelnost přeložených textů jak ukázal příchod Hebrejsky psané literatury v Izraeli. Paradigmata devadesátých let se také jasněji posunula ve směru zájmu o kulturu. “Kulturní obrat” v translatologii využíval metodologii pocházející ze vzkvétajícího oboru kulturologie,  aby mohl studovat fenomén překladu s vědomím diskursů o ideologii, genderu, postkolonialismu, poststrukturalismu a pod., odpovídajíc tak na potřebu plněji propracovat definici překladu jako “jazykového a kulturního transferu”.

Během první dekády jednadvacátého století se výzkum zaměřil především na pozici, viditelnost a etiku překladatele a to hlavně co se týče dalších sociálních agentů účastnících se na produkci překladů, např. vydavatelského průmyslu. Stejně tak nový výklad historie překládání vzal v potaz nezápadní tradice a roli překladatele, předzvěst k současné práci označované jako sociologie překladu. Zaměření na překladatele a překlad jako proces (spíše než pouze jako produkt) znamenalo také obnovení kognitivního, psychologického, a neurolingvistického přístupu k výzkumu překladu. Protokoly myšlení nahlas mají své současné protipóly v fMRI a sofistikovaných násrojích na sledování pohybu očí. Technologie přivedly transaltologii do nových oblastí. Překlad není pouze text, jedná se také o multimediální sémiotickou tvorbu, která plně využívá výhod internetu, hlasových technologií a video technologií. Velký objem mnohojazyčných paralelních obsahů a překladů produkovaných na webu, globalizace, adaptační strategie v lokalizaci a rostoucí používání elektronického překladu online bude zřejmě inspirací pro translatologický výzkum v příštích dekádách.

Odkazy:

Baker, Mona (ed), Routledge Encyclopedia of Translation Studies, London / New York: Routledge, 1998.

Baker, Mona and Gabriela Saldanha (eds), Routledge Encyclopedia of Translation Studies. 2nd Edition, London / New York: Routledge, 2009.

Baker, Mona (ed), Critical Readings in Translation Studies, London / New York: Routledge, 2010.

Delisle, Jean and Judith Woodsworth (eds), Translators Through History, Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing, 1995.

Gambier, Yves and Luc Van Doorslaer (eds), Handbook of Translation Studies. Vol. 1, Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 2010. Also online. Translation Studies Bibliography Online (2004).

Malmkjær, Kirsten and Kevin Windle (eds), The Oxford Handbook of Translation Studies, Oxford: Oxford University Press, 2011.

Munday, Jeremy (2008), Introducing Translation Studies. Theories and applications. 2nd Edition, London / New York: Routledge.

Munday, Jeremy (ed), The Routledge Companion to Translation Studies, London / New York: Routledge, 2009.

Pym, Anthony, "Video Material" - Translation Studies. Online.

Venuti, Lawrence (ed), The Translation Studies Reader. 2nd Edition, New York / London: Routledge, 2004.