Profil profesionálního tlumočníka vyžaduje mnoho různých schopností a dovedností. Jako překladatelé a odborníci na terminologii, tlumočníci reagují na široké spektrum potřeb za velmi různých podmínek. Tlumočení se objevuje v obchodu, diplomacii, válečných situacích, u soudů, v médiích, u vlád, imigračních agentur, mezinárodních organizací, a institucí zabývajících se vzděláním a zdravotní péčí.Tlumočení (“ústní překlad”) se objevuje jak v souvislosti s mluveným, tak s psaným jazykem. Tlumočení je obvykle prováděno buď následně (poté co je řeč pronesena), nebo simultánně (během pronášení řeči). Jiný způsob “odezírané tlumočení” vyžaduje pro tlumočníkovi, aby překládal psaný text zatímco jej čte. “Šeptané tlumočení” označuje situaci, kdy tlumočník tlumočí tichým hlasem v malé vzdálenosti k jedné nebo dvěma osobám.

Tlumočení je velmi komplikovaná komunikační aktivita. Vyžaduje výborné kognitivní schopnosti a schopnosti zpracování informací, paměť a nadprůměrné lingvistické kapacity jak ve zdrojovém, tak v cílovém jazyce. Tlumočníci často mají pouze jednu příležitost slyšet pronesenou řeč a okamžitě, nebo simultánně jí musejí přeložit do jiného jazyka. Stejně důležitá je schopnost tlumočníka porozumět neverbálním narážkám a kulturně definovanému chování s cílem, aby komunikace plně uspěla. Tlumočník může být považován za zprostředkovatele, v tom smyslu, že bezprostředně “vstupuje” do interakce tak, aby mohlo být dosaženo porozumění mezi stranami komunikace. Přitom si musí být vědom skutečnosti, že reprezentuje jiné osoby - konkrétní jedince, nebo instituce které ho zaměstnávají. Tlumočení vyžaduje velmi dobré schopnosti v oblasti pořizování zápisků a mistrovské ovládání specifické terminologie, stejně tak jako kulturní citlivost a profesionální přístup k etickým otázkám.

Formální vzdělávací a školící programy existují především pro konferenční tlumočení. V mnoha oblastech světa je stále nedostatek školících programů a pedagogických materiálů pro sociální tlumočení. První školy pro tlumočníky, které vznikly během první poloviny 20.stol. v Evropě, v Mannheimu, Heidelbergu, Ženevě a Vídni, později pomohly připravit tlumočníky pro Norimberský proces(1945-46) a Organizaci spojených národů. Byly stanoveny a propagovány etické kodexy a profesionální standardy a to zejména Mezinárodní asociací konferenčních tlumočníků (AIIC). V některých zemích a organizacích funguje testování a certifikace tlumočníků, obzvláště pro tlumočení v právní a zdravotnické oblasti. Tlumočníci mohou pracovat jako zaměstnanci, ale nejčastějí pracují na volné noze.

Odkazy:

Angelelli, Claudia (2004), Medical Interpreting and cross-cultural communication, Cambridge: Cambridge University Press.

European Commission, Directorate-General Interpretation, "What is conference interpreting?". Available online in English, Portuguese, French, Spanish, German, Hungarian, Italian, Czech and other languages. See also "Interpreting for Europe...into English" on YouTube.

Gaiba, Francesca (1998), The Origins of Simultaneous Interpretation: The Nuremberg Trial, Ottawa: University of Ottawa Press.

Hale, Sandra Beatriz (2007), Community Interpreting, Hampshire / New York: Palgrave Macmillan.

Pöchhacker, Franz (2004), Introducing Interpreting Studies, London / New York: Routledge.

Russel, Debra and Sandra Hale (eds), Interpreting in Legal Settings, Studies in Interpretation Series, Washington D.C.: Gallaudet University Press, 2008.