Současná historiografie si je vědoma faktu, že musí zahrnovat hlasy a příběhy těch, kteří byli  dříve oficiálními dominantními proudy historiografie marginalizováni, nebo umlčováni. Podobně i výzkum translatologie stále více poukazuje na skutečnost, že hlas překladatele se z přeložených  textů, které čteme, jednoduše a beze stopy nevytratí.  K promítání hlasu, který zakrývá a zároveň oživuje autora v jiném jazyce přispívá výběr slov a slovních obratů, stylistické preference, ideologické předpoklady a drobné úpravy za účelem ozřejmění, vysvětlení a kompenzace ztráty při překladu z jednoho jazyka do druhého

To samé platí pro výklad historických událostí a záznamů. Vypravěči historie, výzkumníci a překladatelé po dlouhou dobu líčili veřejnosti značnou část Romské historie obvykle bez účasti samotných Romů.  S rostoucí gramotností a vzděláním se však tento trend pomalu mění. Jsou zde významné hlasy z Romského tábora, které navrhují náhradu za současné termíny označující historické události týkající se Romských společenství. Lingvista Ian Hancock s odkazem na rannou Romskou historii hájí používání čtyř Romských termínů, které mají označovat období pro Romskou historii důležitá. Tato období jsou základními kameny pro tvorbu etnické identity Romské komunity. Pojmenovávání nelze podceňovat. Stejně jako jiné jazyky přejali cizí termíny k označení kulturně-specifických událostí a milníků v historii, není důvod se domnívat, že to samé by se nemohlo stát v případě Romštiny. Takže, když popisujeme (a překládáme) Romskou historii, můžeme si představit používání termínů O Teljaripe pro odchod z Indie, O Nakhipe pro cestu z Asie do Evropy, O Aresipe k označení příchodu do Byzantské Evropy, a O Buxljaripe pro migraci na západ. Dalším příkladem kolektivního zážitku Romů jsou: období otroctví v Moldavii a Valašsku, zrušení otroctví v těchto knížectvích v roce 1855 (1842) a 1856 (1847) a nacistická genocida Romů v období Židovského Holocaustu (v Hebrejštině Šoa) během Druhé světové války. Tato tři období označil Hancock v Romštině jako Rrobija, Desrrobireja a O Baro Porrajmos. Také literární práce často popisují historické příběhy skutečných lidí. Dva velmi známí Romští autoři, Menyhért Lakatos (Maďarsko) a Matéo Maximoff (Francie) píší o Romské kolektivní zkušenosti ve svých historických románech Füstos Képek (1975) a Le prix de la liberté (1996).

Odkazy:

Hancock, Ian (2002), We are the Romani people. Ame sam e Rromane džene, Hertfordshire: University of Hertfordshire Press. Interface Collection, coordinated with Centre de recherches tsiganes, Paris.

Patrin, "Timeline", retrieved on 4 Sept 2011 at http://www.reocities.com/~patrin/timeline.htm